Pověsti

O růžovém keři

Nedaleko Uherského Brodu, nad statkem Volenovem, prý stával kdysi hrad. K úplnému štěstí hradního páru scházelo jediné – dítě. Nakonec úpěnlivé prosby, denně k nebi vysílané, byly vyslyšeny. Jak se za dar nebes odvděčit?

Jedné únorové noci přikázala ve snu hradní paní Matka boží, ať se ráno vydá na cestu. Přesně ji popsala. „V lese, kde kvetoucí růžový keř spatříš, dáš k mé cti vystavět kapličku." Paní uposlechla. Po strastiplném putování spatřila mezi stromy ze sněhu vyrůstající zelený keř obsypaný červenými růžemi. Když sněhy sešly, dali tam manželé postavit dřevěnou kapličku.

Zvěst o zázračném keři přitahovala řadu poutníků. Mnozí se zde usazovali natrvalo a dali tak vznik dnešnímu městu Uherskému Brodu. Keři se přišel poklonit také sám panovník. Nad ním pak dal místo kapličky postavit kamenný kostel. Kvetoucí keř rostl tam, kde byl později v dominikánském kostele postaven růžencový oltář.

Dominikánský kostel svým vznikem spadá do 17. století. Stávala kdysi na jeho místě opravdu menší svatyňka?
Autor textu: Mercedes Zimová

Černý Janek

Za tureckých válek odešel do boje také jeden hrabě z Uherského Brodu. Když se vrátil, přivezl s sebou malého černouška, který se stal posluhovačem jeho paní. Hrabě byl však ve válce raněn a nedlouho po návratu zemřel. Hraběnka se znovu vdala, ale nový muž neměl chlapce rád a chtěl jej vyhnat. Naštěstí se ho ujal strážce dolní nivnické brány s ženou, kteří neměli děti.

Jednou opět přitáhli Turci a vojáci s řemeslníky bránili vstup. Mnoho jich bylo pobito, a tak se dali na ústup. Tenkrát však zemřelo i mnoho občanů z města a než všechny pochovali, byli vojáci unaveni a usnuli. Mysleli si, že nepřátelé už odtáhli na uherskou stranu, ale spletli se. Ti se schovali a čekali na vhodnou příležitost zaútočit. Nebylo nikoho, kdo by hlídal a navíc byla taková mlha, že nebylo nic vidět.

Na dolní bráně se však probudil malý černoušek. Uslyšel hluk, a když spatřil špehy, skočil ke zvonu a začal zvonit na pomoc. Hned bylo město vzhůru, obléhání začalo znovu a město se opět ubránilo.

Tomuto chlapci se říkalo Černý Janek, naučil se i po moravsky a všichni ho měli v Brodě rádi. Když však zvonil ve městě na poplach, vyhlédnul z okna a byl střelen do hlavy. Měl slavný pohřeb, protože všichni věděli, že on byl ten, kdo město ochránil před Turky. Když se pak stavěla radnice, na památku dali udělat sochu ze dřeva a tu umístili na věž. Do ruky mu dali provaz a on zvoní vždy před tím, než hodiny odbijí.
Na motivy pověsti z knihy Památky města Uherského Brodu od Václava F. Letochy